Environmentální věda
Rozpouštědlo používané v extrakčním procesu. Je požadováno mít schopnost selektivně rozpouštět specifické složky v kapalné nebo pevné směsi. V případě kapalné-kapalinové extrakce musí být rozpouštědlo také nerozpustné nebo jen málo rozpustné v upravovaném roztoku. Extrakce je běžnou fyzikálně-chemickou metodou čištění odpadních vod. Když se do odpadní vody zavede extrakční činidlo, proces míšení a přenosu hmoty- způsobí, že se rozpuštěné látky (znečišťující látky) ve vodě rozpustí v extrakčním činidle. Extrakční činidlo se poté oddělí od odpadní vody na základě rozdílů v hustotě; odpadní voda je do určité míry vyčištěna, zatímco rozpuštěné látky (znečišťující látky) se získávají z extrakčního činidla, což umožňuje regeneraci a opětovné použití samotného extrakčního činidla. Příklady zahrnují regeneraci fenolů z fenolických odpadních vod a lanolinu z odpadních vod-pro praní vlny pomocí extrakčních činidel. Mezi běžné extrakční látky patří benzen, xylen, lehký dehet, butylacetát, trikresylfosfát a isopropylether.
Stavebnictví a stavebnictví
Rozpouštědlo používané k dosažení extrakční separace. Může sestávat z jedné složky nebo směsi více složek. Požadavky na extrakční činidla používaná při čištění odpadních vod zahrnují: vysoký rozdělovací koeficient pro cílovou látku pro minimalizaci použití extrakčního činidla a maximalizaci účinnosti; nerozpustnost nebo nízká rozpustnost ve vodě pro snížení ztrát extrakčního činidla; fyzikální a chemické vlastnosti výrazně odlišné od vlastností vody-, jako je výrazný rozdíl v hustotě umožňující separaci na základě gravitace- nebo významný rozdíl v bodech varu mezi rozpouštědlem, vodou a rozpuštěnou látkou, aby se usnadnilo získávání rozpouštědla destilací nebo odpařováním; snadnost zotavení a regenerace; dobrá chemická stabilita; a ne-toxicitu, což zajišťuje, že jakékoli malé množství ztraceného extraktantu nevytváří nové toxické odpadní vody.
Chemické inženýrské procesy
Odkazuje na chemické činidlo schopné vázat se s látkou, která má být extrahována, a tím způsobit přenos této látky do činidla. Obecně je požadováno, aby extrakční činidlo mělo vysokou extrakční kapacitu (tj. vysoký distribuční koeficient) pro cílovou složku ve směsi a dobrou extrakční selektivitu (tj. vysoký separační faktor). Kromě toho by měl být nerozpustný nebo málo rozpustný v extrahovaném roztoku, měl by mít vysokou teplotu varu a bod vzplanutí, měl by vykazovat vysokou tepelnou a chemickou stabilitu, měl by mít nízkou korozivitu a toxicitu a měl by být levný a snadno dostupný. Extrakty se mohou skládat z jednosložkového-rozpouštědla nebo vícesložkové směsi rozpouštědel. Příklady zahrnují použití tetraethylenglykoletheru, N-methylpyrrolidonu nebo sulfolanu k extrakci aromatických látek z katalytického reformátu nebo hydrorafinovaného krakovaného benzínu; použití kyseliny di(2-ethylhexyl)fosforečné (s petrolejem jako ředidlem a tributylfosfátem jako modifikátorem) k extrakci uranu z výluhů uranové rudy z kyseliny sírové; a použití trichlorethylenu k odstranění kofeinu z kávy. Na základě svých vlastností lze extrakční činidla rozdělit na: neutrální extrakční činidla (např. alkoholy, ketony, ethery, estery, aldehydy a uhlovodíky); kyselá extrakční činidla (např. karboxylové kyseliny a kyselé fosfátové estery); chelatační extraktanty (což jsou také kyselé extraktanty, které tvoří chelátové sloučeniny s cílovými ionty, přičemž uvolňují vodíkové ionty); a extrakční činidla na bázi aminů (např. terciární aminy a kvartérní amoniové soli). Rozpouštědlo používané pro zpětnou extrakci je známé jako stripovací činidlo; čistá voda nebo vodné roztoky kyselin, zásad nebo solí se typicky používají pro stripování rozpuštěných látek z organické fáze.
